O škole

Milí přátelé,

kolikrát si lámu hlavu nad úvodníkem - aby nebyl moc ředitelský a mentorský, aby byl důstojný a pobavil, aby nebyl bezobsažný a aby odrážel to, o co dlouhé roky usilujeme - aby naše škola neztratila ducha, kterého měla, když byla dvoutřídkou a když jsem občas zaskočil za vychovatelku v družině a nevěděl si s drobotinou rady, tak jsem si půjčil traktůrek a valník a vozil děti po poli a kdo zlobil, šel za vozem...To se psal rok 1997 a svět byl trochu normálnější, alespoň myslím. Taky jsme jezdili bruslit, do školy jsem vozil bruslaře večer stodvacítkou škodovkou a vešlo se mi tam půl školy a Zdenda, dneska táta od rodiny, jel v kufru se svým psem a na náměstí stáli policajti a my zajeli na dvůr školy a já pouštěl děti po jednom domů...A když zaspala slečna vychovatelka, tak mi volala paní z fary a povídá, Herr Oberlehrer, haranti jsou u mě na faře,  ta vaše Jungfrau z družiny zaspala, tak si pro ně přijďte. Nakrmený jsou a suchý taky.... Občas zavzpomínám, tak promiňte. Dnes ale vzpomínám záměrně.

To dnešní vzpomínání je oslí můstek k tomu, co chci napsat, vlastně opsat. Opsat z knihy, kterou jsem si odpoledne koupil a ráno byla přečtená. Tak pokud mohu, cituji:

"Děcka dostanou na hraní počítač a nikdo jim neřekne, že virtuální svět je přinejmenším stejně nebezpečný jako ten skutečný.Lidi už spolu přestávají mluvit a uzamkli se v bublinách svých chytrých telefonů...A svět jako by v posledních letech ztrácel úctu k intelektu, znalostem, zásadám, které bych rád bral za svaté. Jako by se cosi nehmatatelného, nicméně důležitého začalo už před časem kolem nás drolit."

Přeji tedy nám všem skutečný a opravdový život, pohled do očí a podání ruky. Ať je náš svět alespoň v něčem podobný té staré dvoutřídce. Potřebujeme to. Vy, Vaše děti i my, jejich učitelé.

Váš

Dr. Luboš Rýdlo, ředitel školy

zs.nehvizdy@volny.cz