O škole

Milí přátelé,

tak si říkám - hlavně nepodlehnout prázdninovým náladám. Sice je jaro v plném proudu, jsou za námi přijímačky, na jejichž výsledky netrpělivě čekáme, za pár dnů uzavřeme zápis budoucích prvňáčků, ale máme toho ještě spoustu před sebou. Nesmíme zapomínat na sportovní a další olympiády a soutěže, klasifikaci, všední radosti i starosti, sice pomalu jdeme do finále, ale opravdu je toho před námi ještě spousta. V červnu se budeme scházet s rodiči našich budoucích prvňáčků a šesťáků - pozvánky budou jako obvykle na našem webu, do té doby se pravděpodobně celá škola nesejde - jsme samý výlet, zájezd, škola v přírodě.... Hlavně dojít do konce bez větších malérů, úrazů a jiných nepříjemností.

Mám velkou radost ze školních sportovních dresů. Dnes nám je doručili manželé Ludwigovi, za což jim moc a moc děkuji. Perfektní materiál, kvalitní tisk,už se těším, až v nich naši reprezentanti vyrazí na první závody. Dresy navrhla a výtvarně zpracovala paní učitelka Petra Doucková a myslím, že lépe to dopadnout nemohlo. Děkujeme!

Hlavně abych nezapomněl na tu historku.

Chodil k nám kdysi do školy takový klouček. Možná trochu svůj, ale uměli jsme to spolu. Měl jsem s ním spoustu zážitků - jednou mě zahlédl úplně náhodou ve frontě na vlek a vyrazil za mnou přes všechny lyžaře čekající ve frontě...Šlapal po nich, porážel je a když se někdo opovážil něco namítnout, tak povídá Támhleto je náš pan ředitel a já jdu za ním. Krčil jsem se marně za turniketem... Doteď mi není jasné, jaktože jsme oba nedostali pár facek. A s tímhle kloučkem jsme jezdili na plavání do Prahy. To se to ještě učilo postaru, instruktorky měly bidla a jimi různě šťouchaly do dětí a odstrkovaly je od břehu. Prý to bidlo mělo být záchranné, ale nevím, já jsem viděl použití zcela opačné. Povídám té instruktorce Paní plavčice, prosím Vás, do tohohle kloučka tím bidlem nešťouchejte, on to myslím nesnese. Tak jsem dostal ponaučení, že tomu nerozumím a že takových už tu bylo...No nebylo. První dva šťouchy kluk ještě snesl, při třetím se vynořil a hryzl plavčici do paty. Co hryzl, on se zakousl a držel. Paní ječela jak píchnutá vosou, zmítala se, bidlem si pomáhala, nic. Držel zakousnutý, visel jí na achilovce, jak když se máchá prádlo. Tak jsem ji v tom chvilku nechal, neb jsem měl na ni zlost a pak jsem velikým hlasem zavolal Fuj, pusť! A pustil. Ten povel je spíš pro štěně, já vím, ale zabral.Tak nás z toho bazénu oba vyhodili a my museli čekat v takovém tom bufetu. A klouček to rozštíp - povídá mi My jsme si souzený, protože jsme oba chudáci. My už si tady nezaplaveme. 

Byli jsme si souzení pokud si vzpomínám čtyři roky. A věřte mi - to loučení nebylo lehké. Přišel se za mnou před pár lety podívat. Moc rád jsem ho viděl.

Tak příště zase něco z historie, ano?

Váš

Luboš Rýdlo