O škole

Milí přátelé,

už to vypadalo, že nesplním slib o úvodním slovu a že to nestihnu.

Máme velikou radost ze sportovních úspěchů našich fotbalistů a atletů, zatím jsme dvakrát stříbrní a jednou bronzoví (fotbalový Mc Donald´s Cup v Neratovicích, krajské štafetové finále v Čáslavi a Pohár rozhlasu v Houštce.  Čáslavské stříbro je pro nás o to cennější, že jej naše družstvo přebíralo z rukou královny atletiky paní Jarmily Kratochvílové. Z Poháru rozhlasu v Houštce přivezly naše atletky bronz, chlapci zůstali pod stupni vítězů, ale umístili se v polovině startovního pole, což je pěkný výkon. Díky, naši reprezentanti a trenéři. Jestli to půjde takhle dál, budeme muset přidělat vitríny...

Mám takové dilema. Za těch dvaadvacet let jsem toho v naší škole zažil opravdu hodně a pořád myslím, že by ty vzpomínky mohly pobavit, ale zase nevím, jestli se to hodí na oficiální web školy. Zatím mi nikdo neřekl, že je to špatně, tak si vždycky dodám odvahu a zavzpomínám. Kdyby Vám to vadilo dejte mi prosím vědět.

A teď tu historku.

Před mnoha lety, to jsme byli na staré škole, vánoční prázdniny na krku, přestal v celé budově odtékat odpad. Naštěstí do toho přišly ty prázdniny, takže dobrý, ale co s tím...Navíc začalo mrznout jen praštělo, lili jsme do toho s paní školnicí všelijaké louhy a jiné dobroty a nic. Tak jsem si vzal krumpáč, že to za školou odkopnu a uvidí se. Svátky jak malovaný. Žádnou firmu jsem k tomu nedostal, kdo by na Vánoce pracoval. Při tom kopání jsem narazil na nějakou rouru, která se mi zdála býti kanalizační, jenže zem byla zmrzlá. Znal jsem tehdy pána, co vyvážel septiky, byl to i proutkař, přišel s virgulí a s plnou cisternou víte čeho a tou virgulí mi našel, kudy ta roura vede. Za školou doprava. Končila před školou v obrovské jímce, na jejímž dně bylo asi po kotníky řekněme odpadu.Tak jsem si domů dojel pro holínky, ovázal si pusu a nos šátkem, vlezl na dno a zjistil, že do toho nějaká roura opravdu vede. Protože jsme byli oba odborníci, učinili jsme závěr a plán - zdoláme to tlakem a já že to budu hlídat ze dna té jímky. Doteď nevím, jak mě to mohlo napadnout. Jak jsme řekli, tak jsme učinili. Tak. A tady se sluší vyprávění přerušit. Snad jen tolik, že ten tlak prošel a já na dně té jímky v ten moment byl.

A pointa? Ta správná roura vedla za školou doleva. Z toho plyne poučení, že cesty do pekel bývají dlážděny dobrým úmyslem. Ještě jedno poučení z toho plyne - naši školu nemůžete nemít rádi.

Mějte krásné dny milí přátelé!  Příští historka bude provoněná jarním vzduchem...

Váš

Luboš Rýdlo