Vybíjená - postupujeme do celostátního finále

Díky týmu a trenérovi Tomáši Vojtkovi

Tomáš Vojtek píše:

Za 7 let co jsem na škole se nám konečně podařilo po několika nepostupových druhých místech vybojovat účast v krajském finále ve vybíjené. Jádro týmu tvoří především žáci z 5.B.

Sestava:

Karásek David	4.D
Michal Tobiáš	5.C
Vaněk Adam	5.A
Hubený František	5.D

Marek Partl	5.B
Kanovský Adam - C	5.B
Žaloudek Jakub	5.B
Kubarev Vlad	5.B
Papšík Marek	5.B
Řezníček Michal	5.B
Černobilová Terka	5.B

Tato parta do turnaje vstoupila jako jeden z adeptů na postup ze základní skupiny. Na víc jsme to neviděli. Proti školám, které se na míčové soutěže specializují se nám moc šancí nedávalo. Přesto jsme do turnaje vletěli dvěma výhrama a začali si na postup dělat zálusk. V dalších dvou zápasech jsme vinou našich chyb ale prohráli. Mysleli jsme si, že už jsme tam, ztratili koncentraci a soupeř nás vytrestal. Poslední zápas byl tedy o vše, ten jsme zase najeli na svou hru a soupeři nedali šanci.

Čtvrtfinále byla veliká přetahovaná, která za stavu 15:15 vyústila v první prodloužení turnaje. To jsme zvládli a následovali největší favoriti "chasníci" z Příbrami. Díky veliké trpělivosti i dávce štěstí zápas dopadl nerozhodně. Ani prodloužení nepomohlo a to jsme 30 vteřin před koncem vedli o 2 body. No co vám budu říkat, byla to reklama na vybíjenou a zároveň podnět na nový hollywoodský velkofilm. Následovala totiž náhlá smrt, kterou jsem sám viděl jen v TV právě ve filmu Vybíjená. Kapitán šel na střižbu a celá hala věděla, že kdo ji prohraje, tak v turnaji končí a vytoužené finále, které zaručuje účast v celostátním finále v Liberci bude pryč. Kámen, nůžky, papír jsme prohráli. Soupeř si nás vodil po celém poli a čekal na šanci. Naše štvaná zvěř sebrala poslední zbytky sil a nevím jak, ale situaci zvládla. Příbram minula a balón byl náš. Jak oni na nás, tak my na ně a bylo. Poslední rána nejlepšího zápasu celého turnaje byla naše, a byla to rána vítězná. Hotovo. Jedna strana pole padla za zem do slz smutku a druhá strana řádila jako naše střídačka v Naganu. To doslova. Děcka na sebe tak naskákaly, že jsem se bál, že na finále nebudu mít dost lidí.

Finále v Liberci, které je na dva dny bylo naše a menší zázrak také. Ve finále jsme už svou hru nedokázali předvést a ještě plní emocí jsme slabšímu soupeři podlehli.

I tak za zmíněných 7 let co jsem u nehvizdského sportu tohle tažení řadím mezi TOP 3 úspěchy celého našeho sportu.

Speciální vyzdvižení patří kapitánovi Adamovi Kaňovskému, který nás v nejhorších chvílích podržel a Terce Černobilové, která jako jediná holka schytala nejvíce ran a pro tým se obětovala za každé situace.

Velké díky všem kolegům, kteří semnou skoro dva roky své žáky připravují. Přípravné školní turnaje a společné tréninky přinesly své ovoce.